Vojtův pohled z tribuny:
Turnaj Trutnovká Dračice je i pro diváky vždy velkým zážitkem. Hraje ve velmi neobvyklém formátu
(pálení ze stativu, nekonečně outů, směna na pevný čas), což klade velký důraz na pozornost a rychlé
rozhodování hráček, ale hlavně má hra neuvěřitelný spád. Současně je ve škole kde se hraje také
skvělá „tribuna“, tedy vyvýšený ochoz kolem tělocvičny, ale hlavně je k dispozici i bar s občerstvením
po celý den. Kombinace těchto faktorů vždy zajistí divákům skvělé zážitky ze hry. A samozřejmě také
mezinárodní obsazení, kdy bouřlivé povzbuzování cizími jazyky jako je zpěvné „Košněvííce“ nebo
„Kentauri Varšáááva“ evokuje atmosféru velkých mezinárodních turnajů.
Stormsí holky měly tentokrát velkou marodku a musely být posíleny hned 4 hráčkami z domácího
Trutnova. Nesobecky a celkem pochopitelně nám dali všechny 4 hráčky z kategorie U11, přičemž
některá vypadaly jako U9, což se na hře malinko projevilo. Ale nedá se říct, že by hostky pouze
statovaly – docela dost bodů zařídily buď posuny nebo doběhy na naše odpaly, takže ve finále byly
vítanými posilami. Což i samy hráčky kvitovaly slovy „no s našima bychom si nikdy takhle nezahrály“ a
i jejich rodiče nás na tribuně hlasitě podporovali např. výroky „ty z Prahy nejsou tak špatný, ne
táto?“.
O výsledcích a výkonech jistě napíší i trenéři, za nás otce na tribuně snad jen drobný rozbor. Přesto že
Storms skončily poslední a nevyhrály ani jeden zápas, nedá se říct, že by výkony byly vyloženě špatné.
Pokaždé nás zradila hlava – po jedné nepovedené směně (bohužel vždy 1. či 2.) jsme se nikdy
nedokázali nadechnout k výkonu, který by manko smazal, a vždy jsme jen odtahovaly. To nikdy není
příjemné. A situace, kdy máme na pálce 4 velmi nezkušené hráčky z HSM tomu také nepomohla.
Nehledě na Karin, která na odpal vždy doskákala po jedné noze – ale velký respekt před takovým
srdcem!! Jak už se ozývalo po Turnaji v Berouně – asi potřebujeme angažovat nějakého zaříkávače
koní, který by holkám dokázal do hlav dostat „vítězného ducha“. A možná i umění běhat a skákat
parkur. Protože technicky na to měly, když se dařilo tak pole fungovalo jako dobře namazaný stroj a
odpaly lítaly až na zadní stranu tělocvičny – a pěkně vysoko. Jenže bohužel, vždy jen chvíli. Pak to
spadlo jako House of Cards.
A co říct závěrem? Co bude za rok, nikdo neví – kolik U13 ze současného kádru se bude účastnit a
jaké budou výsledky. Každopádně se ale tatínci těší na další zápasy, až nastoupíme v plné palbě na
antuce.
Vojta Hündl, tatínek a dvorní on-line komentátor
Chuckův pohled z hřiště:
Na Dračici jezdím tradičně rád.
Vždy super atmosféra domácího prostředí, nehádaví koučové (většinou :D), klidní
rozhodčí. A hlavně super rychlá hra, kde se projeví postřeh a koncentrace jednotlivých hráček,
což na tréninku mnohdy nenamodelujeme.
A holky to tam VŽDY baví..
Tentokrát jsme jeli bohužel jen se 6ti hráčkami, ostatní do toho hodily „vidle“.
Neberte si to osobně, mně jako kaučovi je jedno jaký je důvod (nemoc, prázdniny,
babička), prostě tam nejsou… jejich smůla, my to těm ostatním nezkazíme..
Půjčili jsme si Elenku Mačákovou z Kotlářky (nadšená, chce jet s námi i do Polska) a na místě jsme dostali
4 začínající hráčky domácího Trutnova, aspoň jsme mohli střídat a odpočívat.
Hraje se 4 x 4 minuty, což je "záhul" jak na nohy, ruce, postřeh, tak i na psychiku.
Neustále se hraje pod tlakem, chvíli se daří, chvíli ne, projeví se charaktery...
Nebudu rozepisovat jednotlivé zápasy, to bylo online od zpravodaje Vojty Hündla, spíše se zaměřím na zhodnocení
víkendu.
Všeobecně mne holky příjemně překvapily, jak dobře jim šla hra v poli. Všechny se
postupně zlepšovaly a předváděly výborné zákroky. O to smutnější je, že se jim
nepodařilo vyhrát ani jeden zápas, což je za těch cca 15 let co tam jezdím asi poprvé.
Tak jednou se to stát muselo…
Výsledky zápasů většinou neodpovídají kvalitě hry v obraně našich hráček, pravidelně
nám „utekla“ jedna směna a už jsme se z toho nedostali. Co nás trápilo nejvíc, byly
nevyrovnané výkony na pálce. Je to možná dáno systémem tréninku, protože chceme od
děvčat určitý styl odpalu a trváme na tom i při pálení ze stativu, což nás malinko
limituje oproti ostatním týmům, ale jak bylo vidět, i při tomto stylu se dá pálit na zadní
zeď, chce to jen více zapojit hlavu. Tak jen doufejme, že na živý nadhoz jim to půjde
lépe.
Takže super víkend, dík tatínkům za podporu a těším se na další akce.
Chuck
