Na víkendový turnaj do Ledenic jsme vyrazili pouze s 9 hráčkami, které čekalo 5 zápasů ve slunečném počasí na hřišti v Trhových Svinech.

Z malého počtu holek jsme si nic nedělali a holky si tak mohly i v ligových zápasech vyzkoušet posty, na kterých pravidelně nehrají. Všechny se těchto nových a netradičních rolí zhostily velmi dobře a po celý turnaj bouřily jako ty pravé Stormsačky. Žofka s Nikou si vyzkoušely nadhoz a rozhodně nezklamaly, Evelí odehrála skvěle zápasy na pozici druhé mety, Karča kečrovala jako brankář z NHL a všechny holky se snažily odpalovat a běhat po metách jako o život! 

Sobotní zápasy jsme zvládli s bilancí 2W a 1L, kdy jsme odehráli vítězné zápasy proti domácím Ledenicím a Hrošicím z Havlobrodu. Poslední sobotní zápas jsme těsně prohráli 6:7 s Joudrsačkami.

Večerní vybíjená proti Hrošicím ve společné spací tělocvičně skončila remízou.

V neděli jsme odehráli vyrovnaný zápas proti Hluboké, kdy jsme ještě po 3. směně vedli 3:2. Bohužel holkám trochu došel dech a nakonec prohrály, což nás odsunulo do boje o 3. místo.

Poslední zápas pro Hrošicím holky zvládly na výbornou a zakončily turnaj vítezstvím v zápase o 3. místo.

Tentokrát z pohledu Evelí a Berty...

Eve:

Cestu autem si vždycky užijem, ale tenhle víkend to byla ještě větší prča. Já jsem jela s Májou, Bertou, Kájou, Žofkou, Karin a vezl nás Vojta. Celou dobu jsme si pouštěli písničky a zpívali k nim. Cesta trvala něco kolem tří hodin a v průběhu nás pár uslo. Když jsme dorazili, tak jsme se rovnou šly rozcvičovat. První zápas proti Hrochům jsme vyhrály. Jupííí! Hned potom jsme se šly naobědvat. Po obědě jsme se šly rozcvičit na druhý zápas, který jsme proti Žralokům taky vyhrály! No, ale potom přišla první porážka! Prohrály jsme proti Joudrs! Pak jsme šly na večeři a většina z nás měla smažák s hranolkama a někdo pizzu. Po večeři jsme si chvíli hrály a pak jsme se postupně přesunuly do tělocvičny, kde jsme měly věci na spaní. Tam většina Stormsek a Hrošíků hrály vybiku. Hrály ji hrozně dlouho a potom se šlo spát. Ráno jsme se vzbudily docela pozdě, protože jsme hrály až od třičtvrtě na dvanáct s Hlubokou. Ve hře byl vyloučen Štěpán, což jsem v životě nezažila a docela nás to rozrušilo. Ale s tím jsme nic moc dělat nemohly. Když jsme šly pálit, tak místo Štěpána šla na třetí metu koučovat Eliška a podle mě jí to tam fakt šlo. Prohrály jsme, ale zápas dohrály i přes komplikace s rozhodčím. Poslední zápas turnaje jsme proti domácím Žralokům vyhrály. Šly jsme se vyfotit, převzít cenu a šup do aut a domů. Cesta zpátky vypadala dost podobně jako cesta na turnaj. Užily jsme si to v autě s písničkami a polomrtvým Vojtou, kterej nás už měl určitě plný zuby. Přesto nás domů dovezl živé a zdravé. Podle mě jsme to jenom s devíti hráčkami uhrály dost dobře. Maja s Nikou, která měla premiéru v nadhozu, to skvěle zvládly odházet. Žofka, Karin a Laura to suprově na kečrovi pochytaly. V poli byla spousta úžasných zákroků a chycených míčů od Káji, Berty a Tóni. A na pálce jsme všechny bušily. Třetí místo si zasloužila úplně každá a hlavně jsme si to užily od dramatu s rozhodčím přes hraní vybiky s Hrošíkama až po trsání v autě. Za mě úžasnej turnaj! :)

Bery:

V našem autě nás jelo 6 hráček a 1 řidič: já (Berta), Majda, Eve, Kája, Žofka a Karin ( Ostatní jeli v jiných autech) . Vojta to řídil a byl fakt frajer za volantem, zatímco my ostatní jsme kecali, smáli se a poslouchali písničky. Pohoda, žádný stres.

Když jsme konečně dorazili, všichni jsme vyskočili z auta a šli jsme si dát rozcvičku, protože víme, že bez protahování to prostě nejde.Někdo se protahoval, někdo se zase rozhazoval, taky jsme se rozpalovali a někdo nedělal vůbec nic.

Pak jsme se šli připravit na první zápas. Myslím že jsme byli domácí. Ten zápas jsme bohužel prohráli. Pak přišel další zápas a zase prohra, a další, a další... začínalo to být docela frustrující, ale pořád jsme drželi pohromadě a povzbuzovali se navzájem.

Mezitím se stala fakt divná věc — Štepán byl vyhozen starým pánem, co pískal jako rozhodčí, protože řekl: „tohle hřiště stojí fakt za hovno" po tom co míč asi 3× uvízl v síti za backstopem. Štěpána napomenul za nevhodné chování a na to mu řekl:„ to je fakt na hovno tohle" a díky tomu ho rozhodčí vyhodil ze hřiště. Ten pán byl fakt hroznej rozhodčí, pískal úplně nesmyslně a pořád ho na hře něco štvalo. Všichni jsme koukali jak na trapárnu, protože to bylo fakt nečekaný drama.

Počasí bylo totálně šílený — chvíli vedro jak v sauně, pak najednou začlo pršet a to se pořád střídalo. Nikdo nevěděl, co si vzít na sebe a bylo to prostě strašný.

Mezi zápasy jsme taky jedli meloun, dělali blbosti a taky dokonce jsme po sobě stříkali vodní pistolkou která mi nakonec byla zabavena ?

Nakonec jsme aspoň jeden zápas vyhráli, a to byl fakt mega moment. Radost, výkřiky, objímání — prostě jsme slavili jak kdybychom vyhráli celý turnaj. I přes všechny prohry jsme si to užili, protože pro nás byla nejdůležitější ta parta a společný zážitek.

Komentář Štěpána k vyloučení: "To jsme vůbec neřekl, to byl Chuck." Rozhodnutí jsme přijmuli, pravidlo je pravidlo, ikdyž jde proti našemu týmu a pokaždé se vyhodnotí jinak... Panu rozhodčímu a holkám jsem se omluvil.